1 Stará myslivna

Bílý jelen

Lesem tiše kráčí chlapec. Jeho krok se odvážně prodírá zelenou lesní trávou, na které se ještě lesknou kapky ranní rosy. Nenápadná pěšina se ztrácí mezi vysokými stromy, jejichž koruny se málem dotýkají nebe. Chlapci se zdá, že stromy k němu promlouvají. Vnímá je jako staré moudré duše, opatrně šeptající svá tajemství v jemném větru. Zaposlouchá se do cvrlikání ptáků, jejichž melodické písně, naplňují les radostí a životem. Jejich zpěv se mísí se šuměním listí a šepotem větru, vytvářející symfonii přírody, která obklopuje malého poutníka ve všech směrech.

Náhle se chlapec prudce zastavil. Před ním se z lesního závoje vynořil majestátní jelen s dlouhým parožím. Hladká srst zářila jasně bílou barvou, vyzařovala vlastní světlo v temnotě lesa. Jelenovi oči, hluboké a nevysvětlitelně moudré, hleděly přímo na chlapce. Zdálo se, jako by četl každou jeho myšlenku. Atmosféra místa se najednou změnila. Vzduch se zdál těžší a naplněný tajemstvím, jakoby les zadržoval dech. Šum větví ustal. Příroda sama cítila, že se v tuto chvíli odehrává něco výjimečného. Ptáci, kteří ještě před okamžikem zpívali svou píseň, ztichli, jakoby i oni cítili důležitost tohoto setkání.

Komunikace mezi chlapcem a bílým jelenem probíhala bez slov. Přesahovala hranice lidského chápání, a přesto byla jasná a srozumitelná. Byla to výměna energie a porozumění. Chlapec cítil, jak se mu do duše vpíjí klid a síla. V přítomnosti tohoto vzácného stvoření se cítil chráněný a naplněný pocitem hluboké úcty k přírodě a všemu, co je v ní skryto. Bylo to setkání, které člověku změní pohled na svět a otevře nové perspektivy poznání.

Přízračné ticho, které obklopovalo chlapce a bílého jelena, bylo náhle přerušeno vzdáleným zvukem, který pronikl temným lesem. Byl to zvuk, který v sobě nesl výstrahu nebo možná jen jednoduchý zvuk lesního života. Avšak v této chvíli to zaznělo jako výkřik v tichu, který roztrhl závoj klidu. Jelen sebou trhl, jeho bílá srst se rozechvěla a bez jediného zvuku se ztratil v hlubinách lesa. Jakoby se rozplynul do temnoty. Jeho bílá ladná postava se rozpustila mezi stíny, zanechávajíc za sebou jen vzpomínku na setkání plné tajemství.

Chlapec, stále ještě omámený nečekaným setkáním, pomalu nabral dech a vydal se po pěšince mezi stromy. Cítil, jak se pod ním cesta vine hluboko do nitra lesa a láká k dalšímu dobrodružství. V mysli se mu vynořovaly otázky, které zůstaly po setkání s bílým jelenem, ale v srdci cítil sílu a odhodlání pokračovat dál.

* * *

(úryvek z první knihy cyklu Brány ticha. Kombinovaná ilustrace - pastelky, akvarel, fixy a grafitová tužka)