18 Veverka Ratatosk

Veverka se zastavila uprostřed tmavého tunelu a přitiskla si obě přední tlapičky k hlavě, zatímco se snažila vybavit si slova moudrého orla. "Jak jen to ten namyšlený pták říkal? Bylo to něco o... oh, jak jen to bylo? Možná to bylo opět o vzájemném respektu a porozumění. Ne, to nebylo úplně ono. Mlel cosi o souznění a rovnováze v Yggdrasilu. Ne, ne, to také nezní správně. Sakryš, musím si vzpomenout, jinak ten had bude zase zmatený jako slepice na hromadě kukuřice!"

Veverka si přejela tlapkou po rozježených vousech a zamyslela se. "Aha! Teď si vzpomínám. Orel říkal, že mám vzkázat hadovi, že každá bytost ve světě Yggdrasilu tu má své místo a že respekt k ostatním je klíčem k harmonii. Ano, to je ono! Myslím si, že chtěl tomu přerostlému červovi připomenout, že i on je součástí rovnováhy a měl by přestat ohryzávat kořeny svého domova."

S výrazem uspokojení chtěla pokračovat v cestě, když tu si všimla usmívajícího se chlapce.

"Co jsi zač? A vůbec, co tu děláš takhle potmě?!" Podivila se veverka.

Chlapec se přiblížil blíž a zkoumal ji zblízka. "Jsem cestovatel a hledač dobrodružství. Co tady děláš ty, veverko?"

Veverka se ušklíbla. "Ach, já jsem tu jen pro zábavu! Miluji hádky mezi orlem a hadem Nidhöggem. To je takové moje malé hobby. Říkají mi Vrtající zub. A někdy i Nositel zkázy, ha, ha, ha!" Rozesmála se veverka.

"To je ten orel, jehož moudrost je zde tak všeobecně proslulá?" zeptal se chlapec, a představil si majestátního ptáka, jak se vznáší vysoko ve vzduchu s výrazem důstojnosti a ušlechtilosti.

"Jo, to je on. Nikdy jsem neviděla ptáka, který by tak rád poslouchal sám sebe. Pokud by zrcadlo mluvilo, byl by to jeho nejlepší přítel!" Mrzutě si odfrkla veverka. "On si o sobě myslí, že je moudrý a pozorný ochránce našeho světa, ale je to jen velký nafoukaný dravec, co stále sedí na větvi a všechny pozoruje. Tváří se, jako by byl pánem všeho."

"A kdo je to Nidhögg?" Hrál chlapec nevědomého, i když moc dobře věděl, o koho jde.

"To je přece ten tlustý a vzteklý červ, co si o sobě myslí, že je drak," odfrkla si pohrdavě veverka. "Dej si na něj pozor. Celé dny tu ohryzává kořeny a běda tomu, kdo se mu připlete do cesty!"

"Díky, dám si na něj pozor," usmál se chlapec. "A když už je to zmínka o drakovi, hledám cestu do říše draků, abych splnil slib, co jsem dal Ódinovi," odpověděl s vážným výrazem.

Veverka Ratatosk zakroužila kolem chlapce a pozorně si ho prohlídla. "To je od tebe odvážné! Draci jsou mocní a tajemní tvorové. A velice nebezpeční. Není radno si s nimi zahrávat. Potřebuješ nějakou pomoc?"

Chlapec přikývl. "Ano, budu rád, když mi ukážeš cestu ven z tohoto bludiště. Potřebuji najít bránu dračích menhirů."