19 Dračí menhiry

"Jsi si jistý, že tam opravdu chceš jít?" zeptal se obr starostlivě. "Je to nebezpečná země, plná neznámých hrozeb. Když jednou vkročíš do Dračí země, už se možná nebudeš moci vrátit zpátky."

Chlapec si s ním vyměnil vážný pohled. Tvářil se odhodlaně. "Musím to zkusit, příteli. Na mém úkolu závisí další osud tohoto světa. Něco mě tam volá, cítím to v srdci. A navíc jsem zvědavý, víš? Sním o tom, spatřit záhadný dračí svět na vlastní oči."

Starý troll si zhluboka povzdechl. Chvíli mlčky přemýšlel. Pak si znovu povzdechl. "Tak dobře, vyjevím ti vstup do dračí říše, jak jsem slíbil." Poté sklonil hlavu a zlehka natáhl obrovitou ruku směrem k centrální spirálovité výduti mlhy. Zároveň začal chraptivě odříkávat neznámá archaická slova. Bylo jich jen pár a tak bylo pro chlapce snadné si je zapamatovat. Třeba se budou hodit, až se budu vracet zpět, pomyslel si. Mlžný útvar se spirálovitými ornamenty se pojednou začal bortit a měnit svůj tvar. Stáčel se a vlnil pod obrovými zaříkadly, až najednou ustrnul ve velkém skalnatém obrysu - skutečné dračí bráně lemované ostrými výstupky a záhadnými znaky. Cesta do království draků byla otevřena.

Rám brány byl vytesán do mohutných křivek a řezeb připomínajících šupiny a svalnaté tělo mocného draka. Střed tvořil rozevřený dračí chřtán s ostrými zuby po obou stranách. Hrozivě vyplazený, rudě žilkovaný jazyk, se svůdně vlnil po kamenné dlažbě jako masitý živý koberec a lákal ke vstupu do útrob otevřené dračí tlamy. Byla to hrůzná podívaná a chlapcův pohled k němu bezděky pořád unikal. Jako by ho ta podivná křeč živého masa neustále vábila na dosah svého lepkavého sevření. Vzbuzovalo to dojem hladového netvora, číhajícího trpělivě na svou kořist, aby ji v následujícím okamžiku mohl pohltit a spolknout.

Hluboký černý otvor působil děsivě. Sálalo z něj žhnoucí teplo a z mihotavých plamenů po okrajích vycházel dým, připomínající dračí dech. Okraje brány ovíjeli hadovití netvoři s dračí hlavou a starobylé symboly moci na jejich tělech pulzovaly tajemnou energií. Celá brána vyzařovala auru moci, nebezpečí, ale zároveň i lákavý příslib dobrodružství.

Chlapec pohlédl na trolla a pak na rozevřený dračí chřtán, z něhož mu naskakovala husí kůže. Věděl, že nastal čas vstoupit do brány. Pohybem dlaní ruky naznačil pozdrav. Obr se s ním rozloučil pokývnutím hlavy a sledoval ho smutným pohledem, dokud chlapec nezmizel v tmavém otvoru dračí tlamy.