49 Přízrak

Zatímco nasával energii z hlubin, vybavil si tu osudovou chvíli, kdy mu pán smrti vstoupil do života a navždy změnil jeho osud nájemného zabijáka a lovce zločinců. Den, kdy přijal zdánlivě obyčejný úkol, který ho zavedl na zapomenutý hřbitov v Bretani. Hřbitov byl ukrytý mezi prastarými menhiry, kde kámen i země protkávaly duše mrtvých. Mlha se líně proplétala mezi náhrobky, zatímco hřbitov se ztrácel v šerém, tajemném prostoru. Všude vládlo ticho, rušené jen zvuky vran a občasným skřípáním jakéhosi povozu, který se k němu pomalu přibližoval. A tehdy ho spatřil poprvé.

Ankou jel na svém vrzajícím povoze taženém dvěma vyzáblými koňmi, jejichž srst byla tak tmavá, že splývala s večerní mlhou. Doprovázel ho jediný služebník, jehož úkolem bylo starat se o koně, krmit je a udržovat povoz v pohybu. Morven, tehdy ještě smrtelník, stál uprostřed hřbitova a očekával setkání s tím, kdo ho povolal. To ještě netušil, že ten den navždy určí další směr jeho života.

Ankou měl na sobě dlouhý černý plášť s kapucí a v rukou držel kosu s dlouhou rukojetí, zdobenou neznámými rytinami. Její čepel byla z neznámého důvodu obrácena ostřím nahoru. Oči služebníka smrti byly prázdné. Dohlížely až za hranice světa živých, a přesto z nich Morven vycítil nesmírnou moc.