6 Vzhůru za dobrodružstvím

Stará myslivna

Stezka vedla mírně do kopce a pak náhle skočila. Před chlapcem se vynořila stará myslivna. Stála tam jako památka na dobu minulou, zdobená okny s prasklinami a střechou, která se skláněla pod tíhou let. Střecha pokrytá mechem a kůrou ji dávala podobu, starobylého chrámu lesa. Kolem ní se vinul stín obrovského dubu, jehož větve se ohýbaly jako obrovy paže, chránící místo pod sebou. Jeho kmen byl pokrytý lišejníkem a vytvářel dojem, že strom má v sobě zasazenou celou historii lesa.

Za plotem myslivny se rozkládala zanedbaná zahrádka, ve které kvetly divoké květiny a byliny. Vzduch byl nasycen vůní lesa a květin, což dodávalo místu zvláštní kouzlo a atmosféru tajemství. Zářivé květiny se vlnily na větru jako harmonie ztraceného času. Barvy se mísily do mozaiky života, který se odehrával v srdci lesa. Vzadu za zahradou stála dřevěná psí bouda, která kdysi sloužila jako útočiště jezevčíka hajného. Teď vypadala opuštěně. Střecha proděravělá, zavátá prachem a listím. Celé místo bylo dávnou vzpomínkou na chvíle, kdy zde trávily své dny živé duše.

Malý tulák se zastavil před myslivnou, která stála na mírném kopci a jejíž stěny nesly stopy času a vzpomínek. Pohlédl na nedotčený temný les, který se táhl daleko za horizont, a v jeho srdci vzplála vzpomínka na dědečka hajného, který loni odešel do lepšího světa. Nikdo neznal les lépe než on. Temný les se před ním rozprostíral jako živý organismus, jehož tajemství byla stále nedotčená. Chlapec věděl, že cesta, která ho čeká, bude plná výzev, ale právě to ho hnalo kupředu, do neznáma, za dobrodružstvím.

* * *

(úryvek z knihy Brány ticha... kombinovaná ilustrace - pastelky, akvarel, fixy a grafitová tužka)