9 Stará knihovna

Chlapec pocítil, jak ho naplňuje úcta k této postavě, která tak pozorně listovala mezi stránkami a hledala odpovědi na otázky, které byly již ztraceny v prachu staletí. Byl fascinován tím, jak se starý knihovník ponořil do světa slov a myšlenek, jak se snažil překonat bariéry času a nalézt odpovědi. Připadal si jako divák v divadle vědění, jako pozorovatel, který má tu čest vidět moudrost minulých generací ožívající přímo před jeho očima. A v tom okamžiku si uvědomil, že v této knihovně se skrývá nekonečné bohatství, které čeká, až bude objeveno a sdíleno s těmi, kteří se odváží hledat.Začátek formuláře

Z jeho zadumání ho vytrhnul nějaký hlas.

"Vítej, mladý muži," zdravil ho knihovník s vlídným úsměvem, když si ho konečně všimnul. "Jak ti mohu pomoci?"

Chlapec se také usmál a vysvětlil mu svůj zájem o historii starých kamenných struktur. Poté ho požádal, jestli by mu trochu nepomohl s výzkumem. Starý knihovník se znovu usmál a pomalu otočil hlavu směrem k hlavnímu sálu knihovny. "Rád pomohu. Není tak obvyklé, aby se chlapci tvého věku zajímali o naučné knihy," řekl potěšeně.

Opustil svůj stupínek a šouravým krokem se vydal k regálům. Roztřesenou rukou ukázal na nové knihy na policích: "Kromě těchto moderních vydání tu máme také hodně starých svazků, které by tě při tvém bádání mohly zajímat více, ale jsou v jiné části budovy. Pokud je chceš vidět, následuj mne."

A chlapec je vidět chtěl. Následoval knihovníka skrze dlouhé chodby a temné kouty knihovny, až dorazili k mohutným dřevěným dveřím, opatřených závorou, které vedly do místnosti v odlehlé části budovy. Starý pán je otevřel a pokynem pozval chlapce dovnitř.

"Sem se návštěvníci moc nedostávají," oznámil mu s tajemným úsměvem. Chlapec se rozhlédl a strnul úžasem. Stará část knihovny vypadala jako portál do minulosti, kde se čas zastavil a každý kousek byl naplněn tajemstvím. Pavučinami ověnčené police se tyčily několik pater nad sebou, ztracené ve stínu svých vlastních knih. Pach rozpadajících se svazků se zde míchal s vůní starého papíru a dřeva. Bylo to jako vstoupit do zapomenutého světa, kde čas plyne pomaleji a historie je na dosah ruky.

Chlapec se zvědavě sklonil nad jedním ze svazků a lehce se ho dotkl. Pocítil, jak jeho prsty šplhají po zvětralých stránkách, zatímco oči se snažily přečíst staré nápisy a porozumět jejich obsahu. Bylo to jako objevování pokladů, které byly zapomenuty v proudu času, a nyní se znovu probouzely k životu ve světle jeho zvědavých očí.

Knihovník ho pozoroval s úsměvem. Bylo zjevné, že mladý chlapec nejenom obdivoval tento svět znalostí a moudrosti, ale také byl ochoten se ponořit do jeho tajů a objevovat ho. Byl to pohled, který mu připomínal jeho vlastní mládí, když sám objevoval tajemství knihovny a hltal každé slovo, které našel na stránkách starých knih.