Tiché brány 1

1 díl - Ódin a Dračí dech

Anotace  - Kam zmizeli draci ze severu?

První kniha malíře a ilustrátora Jardy Sklenáře z cyklu Tiché brány přináší netradiční pohled na severské bohy, ztracené mýty a statečného chlapce, který si troufá projít tam, kam se dospělí neodvažují ani podívat. V příběhu Ódin a Dračí dech se náš svět propojuje s tím starým - s říší bohů, obrů a draků. Všechno začíná u opuštěné myslivny a záhadného dědictví. Odtud se chlapec vydává na cestu, která vede skrze kamenné brány menhirů až ke kořenům světa bájného stromu Yggdrasilu.

Setká se s nejvyšším bohem Ódinem, vyslechne příběhy, které se už dávno přestaly vyprávět, a přijme úkol, který změní jeho život. Musí najít magickou bylinu jménem Dračí dech. Aby se mu to podařilo, vstoupí do zapomenuté země draků - místa, kam už ani Ódin nedohlédne. Tuto vzácnou bylinu potřebuje starý bůh k oživení useknuté hlavy moudrého obra Mímiho, aby se zachovala pro svět moudrost a porozumění.

Kniha se zároveň zabývá otázkou: Co se stalo s draky severu? Proč zmizeli z písní a ság? Proč se o nich dochovalo tak málo příběhů.A co když chaos, který zosobňovali, nebyl hrozbou… ale nutnou proměnou? Možná draci nepředstavovali konec, ale nový začátek. Sílu, která ničí staré, aby mohlo vyrůst nové. Moudrost skrytou v plamenech.

Tato kniha je pozvánkou do světa starých mýtů viděných novým pohledem. Světa, kde kameny šeptají a brány se otevírají jen těm, kdo věří. Kde i draci mohou nést semínko naděje.

Úvod

10.01.2026

Uprostřed temného lesa, kde se stromy dotýkají nočního nebe a hvězdy se třpytí jako drahé klenoty na nekonečném tmavém plátně, leží záhadné místo, skryté lidskému zraku. Pod hvězdným nebem se zde tyčí skupina starobylých menhirů. Tyto kamenné bloky nejsou jenom obyčejné skalní útvary; jsou to strážci bran do jiných světů. Cesta k nim vede hustou...

Lesem tiše kráčí chlapec. Jeho krok se odvážně prodírá zelenou lesní trávou, na které se ještě lesknou kapky ranní rosy. Nenápadná pěšina se ztrácí mezi vysokými stromy, jejichž koruny se málem dotýkají nebe. Chlapci se zdá, že stromy k němu promlouvají. Vnímá je jako staré moudré duše, opatrně šeptající svá tajemství v jemném větru. Zaposlouchá se...

Stezka vedla mírně do kopce a pak náhle skočila. Před chlapcem se vynořila stará myslivna. Stála tam jako památka na dobu minulou, zdobená okny s prasklinami a střechou, která se skláněla pod tíhou let. Střecha pokrytá mechem a kůrou ji dávala podobu, starobylého chrámu lesa. Kolem ní se vinul stín obrovského dubu, jehož větve se ohýbaly jako...

Zvedl se silný vítr a ve vzduchu viselo napětí, které bylo téměř hmatatelné. Příroda zde mluvila svým vlastním jazykem, vyprávěla starobylé příběhy a dodávala chlapci odvahu a sílu, aby pokračoval dál. Ačkoliv nevěděl, co ho čeká za dalším stromem či zatáčkou, jeho odhodlání neochabovalo. Byl připraven čelit všem výzvám a objevit to zvláštní...

Chlapec pocítil, jak ho naplňuje úcta k této postavě, která tak pozorně listovala mezi stránkami a hledala odpovědi na otázky, které byly již ztraceny v prachu staletí. Byl fascinován tím, jak se starý knihovník ponořil do světa slov a myšlenek, jak se snažil překonat bariéry času a nalézt odpovědi. Připadal si jako divák v divadle vědění, jako...

Zaražený chlapec téměř nedýchal při pohledu na obrovské bytosti, které se před nimi zjevily. Bylo to jako by spatřil samotné strážce hor, starobylé bytosti, které střežily jejich tajemství a ochraňovaly neporušený klid. Pocítil úctu a úžas nad majestátním zjevením ledových obrů. Tyčili se před ním jako živé monumenty horské síly. Pohled na jejich...

Veverka se zastavila uprostřed tmavého tunelu a přitiskla si obě přední tlapičky k hlavě, zatímco se snažila vybavit si slova moudrého orla. "Jak jen to ten namyšlený pták říkal? Bylo to něco o... oh, jak jen to bylo? Možná to bylo opět o vzájemném respektu a porozumění. Ne, to nebylo úplně ono. Mlel cosi o souznění a rovnováze v Yggdrasilu....

"Jsi si jistý, že tam opravdu chceš jít?" zeptal se obr starostlivě. "Je to nebezpečná země, plná neznámých hrozeb. Když jednou vkročíš do Dračí země, už se možná nebudeš moci vrátit zpátky."

"Poznávám jeho energii. Je to magický klíč k přechodu mezi světy," řekl starý muž. "Víš, chlapče, v našich legendách traduje názor, že magický klíč putuje nějakým zvláštním způsobem k někomu, koho si vybere Matka Země ke splnění úkolu. Obvykle to bývá nějaký hrdina, co kámen chrání a svými činy udržuje mezi světy rovnováhu. Šaman zvedl hlavu...

Bárka tiše plula po temné hladině ledové řeky Gjöll, která ji odnášela stále hlouběji, do neznáma. Do míst, odkud není návratu. Chlapce pohltila vlna beznaděje, která se prohlubovala s každým záběrem bidla, jimž Ankou směroval bárku do říše mrtvých. Pocity strachu a úzkosti ho sžíraly, jako by si okolní temnota činila nárok na jeho mysl i tělo....

Na vrcholku vedlejšího sloupu, přímo nad ním, na něj shlížel jeden z těch podivuhodných tvorů. Nehýbal se a tiše ho pozoroval. Pohledem se střetl s očima chlapce. Jeho malá červená postava se téměř ztrácela na ohnivém pozadí. Chlapec si ho teď mohl prohlédnout zblízka.

47 Stopař

31.12.2025

Ankou stanul těsně u neprostupné mříže Thrymgjöll a jeho dlouhé prsty se lehce dotkly chladného kovu. V jeho mysli se začal rodit plán. Zůstal chvíli nehybně stát. Černé oči upíral do hlubin podsvětí a v jeho temném srdci vřelo odhodlání. "Musím toho chlapce za každou cenu získat zpět," zašeptal do ticha a zamyslel se nad silami, které by...

49 Přízrak

30.12.2025

Zatímco nasával energii z hlubin, vybavil si tu osudovou chvíli, kdy mu pán smrti vstoupil do života a navždy změnil jeho osud nájemného zabijáka a lovce zločinců. Den, kdy přijal zdánlivě obyčejný úkol, který ho zavedl na zapomenutý hřbitov v Bretani. Hřbitov byl ukrytý mezi prastarými menhiry, kde kámen i země protkávaly duše mrtvých. Mlha se...

Klid náhle přerušil těžký dunivý zvuk. Chlapec zpozorněl a mladý mamut se neklidně pohnul. Kdesi z dálky zaznělo několikanásobné hluboké troubení. Pak se ozval tlumený dusot, který se rozléhal krajinou. Zněl hrozivě, přesto naplněný podivnou harmonií. Zprvu se zdál vzdálený, prozrazovaly ho jen slabé vibrace ledové plochy, ale pak zesílil....

Cesta světem lidí trvala několik dní, během kterých se střídaly lesy, kopce a malé osady, kde si opatřovali zásoby. Vedli spolu dlouhé hovory, ale jak dny ubíhaly, začal být Ódin stále více málomluvný a pohroužený do svých myšlenek. Faolan cítil jeho narůstající netrpělivost.